O mě/About

Permakulturou se zabývám od roku 2009 a vzhledem k tomu, že se od té doby v mém životě hodně změnilo, zažila jsem i permakulturu ze všech možných úhlů pohledů. Momentálně ji studuji v rámci doktorského studia na Centru pro otázky životního prostředí na Univerzitě karlově. Zajímá mě, jaké ekoystémy umí permakultura vytvořit a jaké jsou služby, které nám tyto ekosystému mohou poskytovat. Jsou jiné než služby přírodních ekosystémů? Je jich více? Jakou roli hrají kutlurní služby, tedy kulurní – duchovní, rekreační – při vnímání permakutlury? Studuji v Praze a momentálně zde i žiji. S manželem se staráme o kamarádovu zahradu v Lahovičkách a děláme to, jak jinak, než permakutlurním způsobem.

V letech 2011-2012 jsem během 14 měsíců projela přes deset permakulturních farem ve Španělsku a v Irsku. Zažila jsem permakulturu a biodynamické pěstování na vlastní kůži a byl to fantastický zážitek.

2013-2014 jsem se starala o zahradu ve vnitrobloku v Praze na Vinohradech a pěstovala saláty a trvalky i tam. Z původního kopřivového chaosu se stala, alespoň na nějakou dobu, lehce produkční zahrada s kompostem, trvalkami a začínajícím živým plotem.

2015-2017 jsem měla tu čest prožít sérii městského zahradničení v různých nevýhodných podmínkách :-). Nejdříve jsme ve středním Švýcarsku ve výšce 720 m.n.m. zkoušeli v zastíněném rohu pěstovat zeleninu na vyvýšených záhonech a další dvě sezóny jsme s o něco lepším úspěchem zprovoznili jedlý balkón v (bohužel opět) zastíněné zahradě v nížinné Basileji.

Sezónu bez pěstování si již nemohu dovolit a přizpůsobuji se aktvině okolnostem :-). Permakulturně šetřím energii a věnuji se pěstování toho, co má smysl a zároveň jsem šťastná za jakoukoliv možnost. Vlastní permakulturní pozemek je v plánu, ale momentálně se musí vyjasnit několik okolností – třeba i ty politické – aby bylo jasné, zda se stane v ČR realitou.

Permakulturu studuji v rámci PhD studia. Odráží to mou potřebu porozumět věci, kterou se zabývám, skutečně do hloubky.

Navrhování zahrad je pro mě momentálně pouze koníčkem.

 

———————————————————————————-

A tohle je text o mně asi z roku 2010. Také ještě platí 🙂

Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si uvědomila, že bez přítomnosti přírody – stromů, hlíny, oblohy nad hlavou, šelestu listí a kytiček pod sebou, se necítím moc dobře. Narodila jsem se v Praze a často – jako hodně dalších lidí – jsem pociťovala touhu odjet pryč. Dnes, po dlouholeté zkušenosti s životem mimo město, už chápu proč. Není to jen absence čistého vzduchu a množství aut, které mi ve městě vadí, je to hlavně absence přírody (a přirozenosti) jako takové.

V přírodě se cítím tak nějak celistvější, cítím, že rostliny mají duši a patří do mého světa – a já do jejich.. Propojenost s rostlinstvem určitě umí cítit každý člověk – mě přinesla něco, co mi dřív tak nějak chybělo. Miluju stromy a jejich energii, to, jak každý z nich působí jinak na lidskou duši – jeden posílí, jiný vás uklidní.. Často se divím, jak se lidé mohli dostat do stavu, kdy se od této propojenosti odloučili..
Kromě toho umí rostliny poskytovat většinu toho, co k životu potřebujeme…to mě zkrátka fascinuje.

K permakultuře jsem se dostala „náhodou“, ale spíš to byla prostě cesta. Původně jsem vystudovala humanitní vědy a následně management neziskového sektoru na Fakultě humanitních studií v Praze. Vždycky mě totiž zajímali lidé, jejich činnost a dopad té činnosti na celý svět. Několik let jsem pracovala v ekologických organizacích. V posledních letech jsem vedla a vyučovala v příbramském ekocentru Zelená pumpa, které se věnovalo ekologické výchově s využitím naprosto úžasné rostliny, kterou je (technické) konopí.

Téma přírodních zahrad mi připadalo, zejména pro venkovské oblasti, kde má zahrádku každý, velmi důležité. A tak jsem měla v úmyslu učinit toto téma specializací našeho ekocentra. Osud tomu ale chtěl jinak a v průběhu permakulturního designérského kurzu Jaroslava Svobody, který probíhal v roce 2009, jsem se rozhodla, že se budu věnovat přímo navrhování zahrad a konzultacím a neziskovou činnost opustím. Ani ne proto, že „málo sype“, jak se mnozí domnívají, ale proto, že jejími klienty jsou často lidé (zejména pokud jde o ekovýchovu), kteří si poskytované služby nevybrali sami, ale vybral je někdo za ně.

Už mám za sebou nějaké permakulturní návrhy a pozoruji přírodu stále intenzivněji a jsem o svém spojení s rostlinným světem stále hlouběji přesvědčená. A tak mi vyplouvají na povrch různé vzpomínky, kdy rostliny byly velkým tématem mého života. Ať už to bylo dětství strávené na chalupě v jižních Čechách, kde jsem se cítila jako ryba ve vodě nebo žasnutí nad nádhernými zahradami v Bylináři Lessley Bremnesové, když mi bylo patnáct, anebo pokus o studium Léčivých rostlin na univerzitě v Hradci Králové. Anebo technické konopí, jehož propagaci jsem věnovala pár let svého života. Permakulturní hospodaření považuji za nejlepší způsob existence člověka na planetě Zemi. Umožňuje totiž pocit hojnosti jak přírodě, tak člověku. A proto chci přispívat k tomu, aby se permakulturní a přírodní zahrady šířily Českou republikou a stále více lidí se mohlo těšit z jejich jednoduché dokonalosti.

 

Níže předkládám Certifikát o úspěšném zakončení Výcviku permakulturních designerů: