Permakultura a agroekologie: design, hnutí, praxe a světonázor

R.S.Ferguson, S.T.Lovell, 2013

Agroekologie je věda, která staví na aspektech tradičního, lokálního a maloplošného zemědělství šetrného ke zdrojům, a která zároveň čerpá z moderní ekologické znalosti a jejích metod. Její oficiální definicí je "aplikace ekologických konceptů a principů při navrhování a správě udržitelných potravinových systémů" (Gliessman, 2007). Pro Fergusona je agroekologie slibnou alternativou průmyslového zemědělství. Přechod k agroekologické produkci je však dle něj komplexním projektem, který vyžaduje různé podněty  z vnějšího světa vědeckých institucí.

Proto agroekologové spolupracují s tradičními producenty a agroekologickými hnutími. Permakultura je dle Fergusona jedním z nich, je rozprostřená po celém světě a má unikátní přístup k systémovému designu. Zatímco potenciální přínos permakultury pro přechod k agroekologii je velký, jeho skutečným limitem je jeho izolovanost od vědy, různá tvrzení zjednodušující skuečnost a neexistence jasné definice. Permakultura přispívá k aplikované ekologické gramotnosti tím, že poskytuje populární a přístupnou syntézu komplexních socioekologických konceptů.

V článku se Ferguson soustředí na analýzu existující vědecké a populární literatury o permakultuře. Vybírám zajímavé body z článku a samozřejmě závěr.

Tématický rámec

Defince permakulury se měnila od počátku její existence, v roce 1988 to bylo: PERMAKUTLURA...VĚDOMÝ DESIGN A ÚDRŽBA ZEMĚDĚLSKY PRODUKTIVNÍCH EKOSYSTÉMŮ, KTERÉ MAJÍ DIVERZITU, STABILITU A ODOLNOST PŘÍRODNÍCH EKOSYSTÉMŮ. Později byla Davidem Holmgrenem definována jako (2004) "VĚDOMĚ NAVRHŽENÁ KRAJINA, KTERÁ NAPODOBUJE VZORY A VZTAHY, KTERÉ NALEZNEME V PŘÍRODĚ, A KTERÁ ZÁROVEŇ POSKYTUJE HOJNOST JÍDLA, VLÁKNA A ENERGII PRO POKRYTÍ MÍSTNÍCH POTŘEB".

Permakultura vznikla paralelně s dalšími hnutími a metodami, které se zaměřovaly na udržitelnost zacházení s přírodními zdroji. V 70. a 80. létech to byla agroekologie, lesozemědělství, ekologický design, "správné technologie". Organic farming (ekologické zemědělství) je starší a v té době začalo rozkétat. Permakulturní koncept vychází z mnoha zdrojů, hlavní vliv na jeho formování měla britská a americká literatura o "permanent agriculture" a systémové ekologii/ekolgoickém inženýrství H.T. Oduma.

Termín "permanent" (trvalý) se na počátku 20. století používal ve stejném smyslu jako dnes používáme "sustainable", tedy udržitelný. Díky publikaci Russella Smitha (1929) o lesozemědělství (Tree Crops: A Permanent Agriculture) dostalo slovo "permanent" konotaci s používáním velkého množství trvalých druhů. A právě v této souvislosti byla permakultura nazvána permakulturou. Mollison a Holmgren převzali Smithův důraz na přítomnost stromů a jejich důležitost pro stabilizaci půdy na svažitých zemědělských plochách, produkci krmiva a produkci doplňkových a základních potravin pro lidi. Složenina "permanentní agrikultura" byla později definována jako "permanentní kultura", tím, jak permakulturní rozsah rostl od maloplošného zemědělství k lidským sídlům obecně.

Permakultura klade důraz na celosystémový design. Zde je patrný vliv systémové ekologie Odumovy. Jeho ekologické inženýrství dalo podobu fundamentální části permakulturní perspektivy. Ve své knize Environemnt, Power, and Society vyzývá k posílení samoorganizace ekosystémů pomocí iterativního (opakovaného) "setí" různých rostlin z celkového globálního zásobníku, aby se vygenerovaly a vybraly ekosystémy, které budou produkovat úrodu pro člověka za minimálního vynaložení práce. Tento funkční vztah mezi komponentami, samoorganizací systémů a způsobem výběru druhů prochází veškerou peramkulturní literaturou. To tedy v praxi znamená, že multifunkčnost rostliny je důležitější než její původ, a tedy také že pěstování nepůvodních rostlin je v pořádku. Jsou ale i peramakulturní učité či praktici, kteří jsou proti tomu (tzn. hnutí je nejednotné a to přispívá k označení P. jako pseudovědy).

Permakultura a agroekologie

Permakulutra s agroekologií sdílí: 1. soustředění na průnik ekologie a zemědělské produkce 2. normativní orientaci na přechod k agroekologii a 3. podobnost s populárními hnutími, skládajícími se pouze z těch, kteří obhospodřují půdu. Kromě toho je zde paralela i v širší definici obou hnutí:

AGROEKOLOGIE JE:

- vědecká disciplína

- sociální hnutí

- soubor zemědělských praktik

Stejně tak PERMAKULTURA ZAHRNUJE:

- systém navrhování

- mezinárodní hnutí a světonázor, který toto hnutí šíří

- soubor souvsejících praktik

V článku potom následuje analýza literatury, která se zabývá permakulturou.

Témata, kterými se literatura zabývá: DESIGN - navrhování jako takové je podstatou permakultury a její hlavní součástí. Jedná se o navrhování lidských sídel s těžištěm na produkční krajiny. Navrhování obsahuje ekologické principy a principy systémového myšlení a strategie prostorového uvažování, které se používají k anylýze místních podmínek, výběru metod a jejich integraci do místních podmínek a cílů využití místa. Permakultura se agroekosystémovému designu přibližuje nejvýrazněji důrazem na:

• specifičnost místa, včetně zabývání se mikroklimatem

• interakci mezi komponentami v několika různých měřítcích

• místní uspořádání, které se považuje za klíčového hybatele mnoha funkcí

Principy agroekosystémového uspořádání, které permakultura zdůrazňuje, ve vědecké literatuře sice nenajdou paralelní diskusi, ale zdají se být existující vědou potvrzovány. Uspořádání je ale implicitní věc, která se musí řešit, protože ovlivňuje funkce využití půdy, které závisejí na místních a topografických vztazích, včetně větrolamů, filtraci odtoku, zajištění stanovišť pro zvířata, zachycení dusíku v polykulturním pěstování, kultivace okrajů a ochrana půdy a vody. Na větších plochách se na uspořádání pohlíží jako na klíčový prvek pro ekosystémové funkce a v menší míře pro funkce kulturní.

METODY V PERMAKULTUŘE

- převzaty z tradičních agroekologických systémů (tropické zahrady u domů = "jedlý les")

- převzaty z přírodních systémů (polykulutry navrženy stejně jako přírodní funční shluky)

- převzaty z alternativních zemědělských technik (keyline)

Jediným skutčným originálem je bylinková spirála.

V tomto světle by na peramkulturu možná bylo lepší nahlížet jako na koncepční rámec pro vyhodnocení a přijetí metod, spíše než jako na nějakou skupinu technik. Kritéra pro vyhodnocení metod v permakulturních principech nejsou výslovně formulována, ale vzhledem k principům a nejoblíbenějším metodám by šlo navrhnout dvě široká konepční kritéria: NAPODOBOVÁNÍ EKOSYSTÉMU A OPTIMALIZACI SYSTÉMU.

Kritérium Napodobování ekosystému se ohlíží na strukturu a funkci neobhospodařovaných ekosystémů jako předlohu a snaží se vytvořit vysoce produktivní systémy s analogickou strukturou a funkcemi pomocí druhů, které člověku poskytují úrodu.

Kritérium Systémové optimalizace se nevztahuje k modelovému systému, ale snaží se identifikovat strategické body vlivu, kde minimální intervence může podpořit výkon požadovaných služeb v míře, která je větší než u systémů, které se vyskytují přirozeně.

DESIGN A VYUŽITÍ TRVALKOVÝCH SYSTÉMŮ V PERMAKULTUŘE

Vztahuje se k výše popsanému kritériu napodobování přírodních ekosystémů. Literatura o polykulturách potvrzuje, že vykazují odolnost proti chorobám a patogenům, výkyvům počasí, poskytují divezifikaci produkce a jsou předpokladem pro interakce mezi rostlinami, které snižují spotřebu mateirálu a práce. Trvalkové systémy: - stabilizují půdu, - mají ochranné funkce a šetří práci.

OCHRANA A UKLÁDÁNÍ VODY - hlavně v půdě, dále v rybníčcích a nádobách/tancích.

Dalším tématem literatury o permakultuře je PODPORA POUŽÍVÁNÍ NOVÝCH A NEDOSTATEČNĚ VYUŽÍVANÝCH DRUHŮ, zejména divokých předků domestikovaných druhů a kultivace nových druhů křížením na farmě. Multifunkčnost druhů je důležitější než místo jejich původu (H.T. Odum)

Permakutlurní hnutí

Je dle Fergusona méně institucionalizované a oraganizované než jiná agroekologická hnutí a proto je koordinace akcí a politická podpora farmářů omezená. (Je zde síť učitelů a lokálních či regionálních akcích, které se soustřeďují kolem bioregionálních kultur a vývoji alternativních ekonomických a sociálních institucí. Šíření pomocí publikací.

Světonázor

To, že je permakultura důležitá pro přechod k agroekologii, je částečně způsobeno světonázorem/filozofií, kterou hnutí rozšiřuje. Pro přechod k jinému systému je potřeba znalostí a přesvědčení. Agrikulturní systém není jen soubor praktik, ale také rámec vědomostí o tom, kdy a jak použít danou techniku, dále také systém přesvědčení, který navrhuje, jak reagovat a dává normativní ideu o tom, jaké metody a cíle užití půdy jsou žádoucí a proč. Základní prvky permakulturní filosofie jsou:

• ideje o vztazích člověk vs. prostředí - člověk je managerem ekosystému. Tento postoj odstraňuje konflikt mezi produkčním a ochranářským přístupem (holistický design). Existuje hypotéza, že člověk může uspokojit svoje potřeby za současného zvyšování zdraví ekosystémů.

• sklony k populistickým prohlášením - řešení environmentální a sociální krize je prosté a známé - "všechny problémy světa mohou být vyřešeny v zahradě". Akademické instituce a výzkumníci jsou obvyklým cílem kritiky za to, že jsou konzervativní, neumožňují změnu, nemají vizi a jsou ovládáni zájmy korporací.

• model sociální změny je založen na individuální osobní odpovědnost a dobrovolná akci + relativně nízíkém zájmu o ovlivnění politiky nebo velkých institucí + principu spolupráce na úrovni komunity (obce, společenství) nebo bioregionu.

​

Proč je peramkultura některými autory považována za pseudovědu

• nereflektuje současný související vědecký výzkum (většina permaklturní doporučené literatury je z šedesátých až osmdesátých let)

• používání svérázné či zavádějící terminologie a svérázné používání vědeckých a pseudovědeckých termínů (např. termín guild, který ve vědě znamená skupinu rostlin, která roste ve stejném prostředí a využívá stejných živin, nebo termín "dynamický akumulátor", který ve vědě neexistuje - v ekologické literatuře se za určující pro vertikální distribuci živin považují rostlinné procesy)

• dvouznačný přístup k tématům, např. u výběru druhů

O čem by mohl být permakulturní výzkum?

Polní výzkumy určitých metod, které nereflektuje agroekologická literatura. Dopady designu a metod by měly být pomocí srovnávací analýzy porovnány na agroekosystémech se důrazem na:

​

1. místně funkční analýzu, která by zhodnotila roli rozmístění pro produkční a ekologickou funkci

2. výzkum živobytí permakulturních farmářů včetně kvality živoa, aby došlo k posouzení rozmanitosti přínosů a motivací pro permakulturní producenty.

Závěr

Permakultura nabízí důležité zdroje pro přechod k agroekologii, ale je zapotřebí dalšího vyzkumu, vývoje a spolupráce k posouzení její skutečné hodnoty.

​